„Já jsem tu hrůznou situaci přežil tím jenom, že jsem v sobě pěstoval úplně šílenou, nesmyslnou nenávist a touhu po pomstě. A ta byla, že jednoho dne to přežiju, že se dostanu do nějakého německého městečka nebo vesnice a že půjdu, až uvidím nějakou maminku s kočárkem, tak že pudu k ní a řeknu ‚puči puti puti‘, a pak vezmu to děťátko hezky za nožičky … a … rozseknu to dítě, hlavu o chodník,“ zazní stařeckým unaveným hlasem na počátku nového kotouče z dílny Josefa Pernikla, jenž je věnován všem, kteří prošli peklem koncentračních vyhlazovacích táborů za 2. světové války. „The Camp“ je již čtvrtým počinem tohoto nadaného člověka, který paralelně se skládáním v projektu GRANDMOTHER IS DEAD hobluje kytaru ve skupině LOBOTOMIA. Téma je tedy jednoznačně dáno. A co jeho zpracování? Jde o zajímavou a dnes celkem populární kombinaci doomu, akustických a ambientnějších hladin, industriálních kovových hoblin a scénické hudby. To vše je protkáno autentičností některých zvuků a hlavně fragmenty hrůzných reálných příběhů pamětníků, kteří vyprávějí své vzpomínky z transportačních vagónů, na Cyklon B a osobních setkání s vrahy formátu Josefa Mengeleho...

Postavit, zkomponovat a nahrát podobný projekt v ryze domácích podmínkách pouze vlastními silami je krok odvážný, ale jak je známo – odvážnému štěstí přeje. V tomto případě nepřálo jen štěstí, ale přály i múzy. Celé album si talentovaně hraje s dynamikou, tempem a emocionalitou skladeb, některé jejich pilíře jsou vystavěny s chladně profesionální efektivností tvůrců soundtracků či dokumentárních zvukomaleb bez komentáře. Velice živě si dokážu při poslechu hudby vybarvit dramatické obrázky z koncentračních táborů, beznaděj, utrpení. Prostředky, kterými autor promlouvá k posluchači, jsou transparentní, pokud vás chce dojmout, vzbudit odpor nebo zlost, dokáže to udělat přímo, bez zbytečného patosu.

Ke zvukovému obalu již tak bujarý postoj nemám. Chápu, že je album nahráváno v neprofesionálních podmínkách, a na tyto poměry musím říci, že se mnoho vydařilo velmi dobře. Co ovšem trhá mé srdce je zvuk bustrované kytary, jenž je výraznou šmouhou na tváři „The Camp“. S tím úzce souvisí i konstrukce metalovějších částí alba, které vyznívají poněkud tupě a liše v porovnání s uvolněnějšími plochami. Vzhledem k tomu, že se v projektu GRANDMOTHER IS DEAD osvědčily v minulosti smyčcové nástroje, je škoda, že nyní nedostávají více prostoru. Pasáže, kde jsou užity, patří k tomu nejpůsobivějšímu na „The Camp“. I s těmito výhradami však kvituji s velkým povděkem, že podobné iniciativy existují, neboť jsou svěžím vánkem v naší leckdy poněkud zatuchlé hudební scéně. Živou performanci s videoprojekcí bych si rozhodně nenechal ujít, zcela jistě by šlo o velmi sugestivní zážitek.

„a živý okouší moc a sílu
v utrpení těch, jež ponížil
zpíjí se bolestí a smrtí bez rozdílu
zabíjí, aby žil“

Na závěr musím zmínit jednu zajímavost o tomto zdánlivě nekro-graeofilním projektu. Jakékoliv CD od GRANDMOTHER IS DEAD si můžete na webu objednat s tím, že platíte pouze poštovné. Vše ostatní je zadarmo!